zš holešov základní škola Holešov

BARBORA LIPNEROVÁ, 9.A: Navždy tvůj, Alexander Hamilton

Tento příběh je inspirován skutečnými lidmi, skutečnými událostmi a muzikálem Hamilton Musical. Před čtením si prosím poslechněte tuto písničku: https://www.youtube.com/watch?v=pT4Kn8xt9cw

**

-I may not live to see our glory-

Eliza potichu vstoupila do pracovny svého muže, v ruce svírala obálku, která v sobě podle odesílatele nenesla dobrou zprávu.

„Alexandere, je tu dopis z Jižní Karoliny.“

Alexander Hamilton nezvedl hlavu od své práce, brk v jeho ruce se zastavil pouze v případě, že potřeboval svlažit v inkoustu.

-But I will gladly join the fight-

„Ten je od Johna Laurense, přečtu si ho později,“ odvětil prostě. Sám pro sebe se ale usmál, na další zprávu od svého Johna čekal celé dny. Byli od sebe odloučeni už hodně dlouho, ale Alex stále nemohl zapomenout na zvonivý smích svého milence.

„Ne, je od jeho otce.“

Hamiltonovi vypadl brk z ruky a zanechal na papíře tmavou inkoustovou skvrnu. Lehce roztřesenou rukou si sundal brýle a položil je na stůl.

-And when our children tell our story-

„Přečteš mi ho, prosím?“

Eliza pouze přikývla. „Sedmadvacátého srpna byl můj syn zabit při přestřelce proti britským vojákům stahujícím se z Jižní Karoliny.“

Ta slova byla tak přímá. Henry Laurens se neobtěžoval s žádným šetrným zacházením. Nebylo proč, John a Alex měli být jenom přátelé z války, nikdo nesměl vědět o jejich vztahu.

Alexander se postavil a v tichosti přešel k zrcadlu. Cítil, jakoby nějaká část jeho samotného zemřela společně s Laurensem. Eliza pokračovala ve čtení.

„Byl už konec války. Jak jistě víte, John snil o zrovnoprávnění a rekrutování 3000 mužů pro první černošský vojenský regiment…“

-They’ll tell the story of tonight-

Alexander se díval na odraz sebe sama. Jenže v tom zrcadle byl mladší a hned vedle něj stál John, oba byli oděni v modré a zlaté. Byl to přesně takový John, jakého si pamatoval, vždy plný naděje a optimismu. A přesně to měl na něm tak rád. Přesně to na něm miloval. Alexander se snažil zadržet slzy, nechtěl se tu zhroutit před svou manželkou.

„Jeho sen o svobodě pro tyto muže zemřel společně s ním,“ skončila Eliza a pohlédla na svého muže. Nikdo nemohl pochopit, jak moc ho Laurensova ztráta zasáhla.

-Tomorrow there’ll be more of us!-

„Alexandere, jsi v pořádku?“

„Mám moc práce,“ odvětil Alex. Vzápětí se z druhého pokoje ozval dětský pláč. Alexander teď potřeboval být sám a malý Philip se navíc dožadoval matčiny pozornosti. Eliza položila dopis na stůl a beze slova odešla za svým synem.

Vše, co Alexanderovi zbylo, byly jenom vzpomínky a jejich společné dopisy. Stále si dokonale pamatoval každý rys Johnovy tváře, každou pihu, každou kudrlinku jeho vlasů.

„Je mi to tak líto, Johne.“

Alex přistoupil ke stolu a zvedl list od Heryho Laurense. Znovu si vybavil dopis, který Johnovi nedávno poslal. Dostal ho? Stihl si ho přečíst?

„Miluji tě, a vždy budu,“ zašeptal do ticha. Co by teď jenom dal za Laurensovu odpověď.

**

{Historické okénko}

Historici se domnívají, že vztah mezi prvním americkým ministrem financí Alexanderem Hamiltonem a jeho nejlepším přítelem Johnem Laurensem byl skutečně trochu vážnější. Této teorii navíc přispívají Hamiltonovy velmi dvojsmyslné dopisy, které byly později cenzurovány jeho vlastním synem, a Laurensův nezájem o ženy. John zemřel v srpnu 1782 (což bylo mimochodem přesně půl roku po narození Hamiltonova syna Philipa). Alexandera Laurensova smrt velmi zasáhla, uzavřel se do sebe a věnoval se hlavně práci.