zš holešov základní škola Holešov

Žáci devátého ročníku se ve výuce dějepisu věnují 20. století, a tedy i historii obou světových válek. Proto jsme pro tyto žáky zorganizovali 1. června exkurzi do Památníku holokaustu v Osvětimi a Březince.

Cesta autobusem uběhla celkem rychle a náš průvodce ji využil k tomu, aby nám sdělil nejdůležitější informace z minulosti i současnosti Polské republiky. Prohlídku obou částí Památníku, která trvala tři hodiny, jsme zahájili o půl desáté. Všichni žáci zvládli toto náročné téma velmi dobře a s opravdovým zájmem naslouchali našim průvodcům.  Z Osvětimi jsme se ještě vydali do starobylého Krakova na komentovanou prohlídku historického centra. Prohlédli jsme si královský hrad Wawel, starobylou Jagellonskou univerzitu i centrální náměstí s nejstarší dochovanou tržnicí. Na zpáteční cestu jsme se vydali až navečer a vzhledem k tomu, že nás nepříjemně překvapila nečekaná objížďka, jsme do Holešova  dorazili až pozdě v noci.

A jak náš poznávací zájezd hodnotili sami žáci?

„Bylo mi opravdu zle, když jsem viděla všechny ty věci, včetně těch vlasů. Už na samotném místě se nedalo dýchat a když jsme přijeli zpět, tak doma jsem o tom všem dlouho přemýšlela a rozbrečela se. Naštěstí jsme byli i v krásném Krakově, kde jsem se odreagovala i zasmála. Byl to opravdu jeden z nejlepších výletů.“ (Daniela Sklenářová, 9. B)

„Exkurze do Osvětimi nebyla krásná ani příjemná. Rozhodně byla ale zajímavá. Viděli jsme místo, kde zemřelo mnoho nevinných lidí, kde se odehrávaly jedny z největších zločinů lidstva. Návštěva historického města Krakova byla už oddechovou záležitostí.“ (Barbora Lipnerová, 9. A)

„Exkurze do Polska byla velmi poučná. Nejdříve jsme jeli do Osvětimi a Březinky. Tam jsme navštívili koncentrační tábory, které fungovaly za 2. světové války. Byl to pro mě celkem nepříjemný pocit procházet po prostoru, kde dřív umírali lidé. Ale aspoň jsme si všichni uvědomili, jaké hrůzy se tam odehrávaly. Abychom si zlepšili náladu, jeli jsme si prohlédnout město Krakov. Toto město mi doslova vyrazilo dech – bylo nádherné. Jsem ráda, že jsem se této exkurze zúčastnila, protože je to přece jen zážitek na celý život.“ (Natálie Marková, 9. A)

„Myslím si, že když člověk přijede do Osvětimi, dýchnou na něj události, které se tu staly a utrpení, které tu prožila spousta Židů a dalších lidí. Oblečení, osobní věci, nádobí, které vězni používali před svou smrtí, jsou tu vystaveny a připomínají hrůzy, které se s nimi staly.“ (Matouš, Odstrčilík, 9. B)