zš holešov základní škola Holešov

DSCN0110 Konec května na naší škole je již tradičně ve znamení dějepisné exkurze do Památníku holokaustu v Osvětimi. Žáci 9. ročníku se v hodinách dějepisu dozvídají nejen o příčinách a průběhu 2. světové války, ale také i o dalších tragických válečných událostech, tedy i o holokaustu. Proto každoročně umožňujeme našim nejstarším žákům, aby se mohli seznámit s těmito historickými fakty nejenom z pohledu školních lavic. A o tom, že je toto téma nenechává lhostejnými, svědčí i velký zájem o tento poznávací zájezd.             Tříhodinovou cestu nám pan průvodce zpříjemnil vyprávěním o historii i současnosti Polska, takže ani tento čas jsme nepromarnili. V samotném muzeu se nám věnoval česky hovořící polský průvodce a provedl nás oběma částmi, tedy bývalým koncentračním táborem v Osvětimi i v Březince. Přestože začalo být pořádné horko, vše žáci zvládli a jejich chování se nedalo nic vytknout. Výkladu všichni naslouchali s velkým zájmem a o jejich všímavosti svědčí i následující postřehy:

„Výlet do Osvětimi mi dal hodně informací o tehdejším životě lidí. Člověk si občas musí připomenout, co se dříve stalo, abychom nezapomínali na to, jak strašné to bylo a vážili si toho, co je teď.“

„Exkurze se mi líbila. Líbilo se mi, že jsme měli průvodce, který nám vše objasnil. Exkurze mi dala to, že nikdy nevíme, co nás může potkat a že můžeme být rádi, že jsme takovou hrůzu nezažili. Je něco jiného, když si o tom povídáme ve škole a pak když jsme na místě. Člověk si začne uvědomovat, když tam stojí, že se to opravdu stalo a že lidé opravdu trpěli.“

„Exkurze se mi líbila, pan průvodce byl perfektní, ale co mě zaskočilo, tak to byla všudypřítomná komerce. Přišlo mi ironické, že na některých místech byl zákaz focení na uctění památky mrtvých, ale nikdo nemá žádný problém vybudovat na místě, kde zemřely statisíce lidí, obchody a v Březince dokonce i občerstvení. Co mě taky mrzelo je, že si původní podobu zachovalo jen pár budov a okolí bylo hezky udržované a možná to zní zvláštně, ale doufala jsem, že to tam bude „více smutné“, ale s tou spoustou lidí a obchodů nešla moc dohromady představa o tom, kolik lidí zde zemřelo . Ale informace, které nám podal pan průvodce, byly dobré, přestože mnohdy až děsivé a z většiny se člověku dělalo zle.“

„Exkurze do Osvětimi byla nejspíše pro všechny zúčastněné silným zážitkem. Není to sice příliš radostné téma, ale i tak si myslím, že exkurze byla pro nás velkým přínosem. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých informací ze života v táboře, z nichž některým šlo jen těžko uvěřit. V táboře zemřely stovky, ba i tisíce lidí, kteří byli nevinní. Šlo o velmi smutnou kapitolu dějin, ale měli bychom na to pamatovat, aby se historie víckrát neopakovala.“

„Dozvěděla jsem se spoustu věcí, které jsem nevěděla. Nejhorší pro mě asi bylo to, když jsem si představila, kolik lidí tam zemřelo bezdůvodně, nebo také to, že se rozdělily rodiny a už se nikdy neviděly. Také byl zvláštní pocit být v té plynové komoře. Myslím si, že spousta z nás po tom výletě změnila názor na koncentrační tábory a celkově na druhou světovou válku.“

DSCN0113   imageresize   imageresize3