V letošním roce se uskutečnil 20. ročník mezinárodní soutěž Lidice21, jejímž cílem je nejen uchovávat historické povědomí, ale také uctít památku obětí tragédie, která se odehrála během druhé světové války. Tato prestižní soutěž nese jméno po obci Lidice, která byla v roce 1942 zničena nacisty jako odplata za atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha.
Soutěž Lidice má hluboký historický a symbolický význam. Každoročně se do ní zapojují děti a mladí lidé z několika evropských států s cílem prohloubit své vědomosti a vyjádřit své pocity, myšlenky a názory prostřednictvím literárního zpracování zadaného tématu.
Do soutěže se mohou přihlásit děti a mládež ve věku od 10 do 19 let a na naší škole tuto možnost využili Aneta Kublová a Adam Bubík, oba žáci 9. ročníku, a Barunka Dvořáková, která je žákyní 5. A. Soutěžící museli nejprve prokázat své znalosti historických faktů a poté vypracovat volný literární útvar. Naše žáky nejvíce zaujal citát z knihy o Harry Potterovi, který je měl inspirovat k napsání povzbuzujícího dopisu blízké osobě, která ztratila někoho pro ni důležitého.
Určitě vás zajímá, jak se Barunce a Anetce povedlo téma zpracovat, a proto Vám jejich práce nabízíme k přečtení.
Kateřina Mrnůštík Navrátilová
Milá Eliško,
v minulém dopise jsi se zmiňovala o tom, že tvoje máma je v nemocnici. Chápu, jak se teď cítíš. Sama jsem si to prožila. Jednou, když se měl narodit brácha, jsem byla s tátou sama doma a mamka byla v porodnici. I když je to před sedmi lety, pořád si na to vzpomínám. Pak se brácha narodil a vše bylo zase normální. A potom, asi před třemi lety, máma musela na operaci. Bylo hrozné být jen s tátou a bráchou. Moc jsem se o ni bála. Takže chápu, jak se cítíš.
Mysli teď na to, že i v té nejtemnější hodince, je kousek světla. Mamce bude líp a brzo se ti vrátí. Aspoň teď vidíš, co tě mamka naučila a co už všechno zvládneš. Už umíš něco uvařit, na zahrádce se staráš o rostliny, zvládneš tátovi pomáhat se statkem a se zvířaty. A to teď vše vidíš. Snaž se radovat i z maličkostí a svou pozitivní náladu posílat mamce. Musíš být silná a snažit se být oporou pro svou rodinu. Věřím tomu, že se vše podaří a teta se brzo vrátí za vámi domů.
Mám tě moc ráda a myslím na tebe.
Tvoje kámoška
Barča
Milý,
vím, že prožíváš těžké období, které je velmi náročné, ale zvládneš to, každý má na to, aby ho zvládl. Chtěla bych se s Tebou podělit o pár myšlenek, které mi pomohly.
Říká se, že čas léčí, ale spíše si myslím, že se léčíme sami. Záleží jen na tom, jakými lidmi se necháváme obklopovat, a také jestli to chceme překonat. Největším pomocníkem je láska, řekla bych, že je velice důležité milovat sami sebe, jinak nedokážeme milovat jiné. Když se naučíš milovat sám sebe, nutí Tě to odrazit se ode dna. Být na dně je na nic, například já poslouchám hudbu, maluji nebo si čtu a vždy mi to zaručeně zvedne náladu. Můžeš dělat cokoliv, co tě baví a naplňuje.
Vždy Tě někdo má rád, jako například rodina, přátelé a určitě i někdo další. Samozřejmě, že nemusíme milovat jen lidi, ale i zvířata, věci, činnosti nebo místa, protože láska je všude přítomna, i když se zdá, že je nedosažitelně daleko.
Musíš se vysmát bolesti. Není to myšleno, že když nás něco bolí, tak se máme smát. Myslím to tak, že se máme smát na svět, i když se k nám otočí zády. Řekni si, svět mě postavil do této situace, protože ví, že ji zvládnu. A i také proto, že jsme na světě velice krátce oproti stáří naší planety. Někdy ani nemůžu uvěřit, jak ten čas letí. Snažím se smát na svět, ale někdy mi to nejde, zní to trochu jako výmluva, nemyslíš. Když se směješ, bolest rychleji mizí a úsměv Ti sluší více.
Nikdy nejsi sám. Jestli se budeš někdy cítit špatně, neboj se ozvat někomu, komu důvěřuješ a víš, že ti bude vždy naslouchat. Záleží na Tobě, tak se neboj, zvládneš to.
S láskou a nadějí
Aneta Kublová
